Loňská nehoda L 410 v Nepálu byla způsobena lidským selháním

Když v loňském roce dopravní letoun L 410 sjel při vzletu z dráhy nejnebezpečnějšího letiště světa Lukla, šlo o nehodu, při které zemřeli tři lidé. Dramatické chvilky začaly krátce poté, co se letadlo začalo rozjíždět a vybočovat vpravo. Pilotům se nepodařilo stroj udržet na dráze a ten tak postupně narazil do dvou vrtulníků odstavených na heliportech vedle ranveje. 

Zahynul druhý pilot, který letadlo řídil v době nehody, a o život přišel také bezpečnostní pracovník, který se v inkriminovanou dobu pohyboval po heliportu. Letadlo srazilo ještě jednoho zaměstnance letiště, ten zemřel později na následky zranění po převozu do nemocnice. 

Zpráva vyšetřovatelů, zveřejněná na webu nepálského ministerstva kultury, turistiky a civilního letectví uvádí mimo jiné, že druhý pilot neměl dostatek zkušeností a bohužel neuměl správně vyhodnotit nastalou situaci. 

„Letadlo vybočilo v důsledku nesouměrného tahu motorů poté, co došlo k náhlému posunutí ovládací páky pravého motoru dozadu a tedy ke snížení tahu motoru,“ uvádí se ve zprávě. Nezkušený druhý pilot situaci ihned správně nevyhodnotil a ani kapitán letadla nepřevzal řízení stroje dostatečně rychle. Naopak, svými zásahy do řízení situaci ještě zhoršil, jak vyplynulo z vyšetřování nehody.  

Nepodařilo se však zjistit, zda pákou ovládající pravý motor pohnul některý z pilotů. Záznam komunikace posádky totiž přes veškeré úsilí nepřečetli ani u výrobce letadla v kunovické společnosti Aircraft Industries, ani specialisté z francouzského úřadu BEA. Pro potřeby vyšetřování nebyla k dispozici ani nahrávka komunikace mezi piloty a věží na letišti v Lukle. V den, kdy došlo k nehodě, bylo totiž záznamové zařízení ve věži mimo provoz. 

Nehodu však zachytily alespoň bezpečnostní kamery na letišti. Jedná se přitom o letiště v Lukle, které bývá výchozím bodem pro expedice směřující k Mount Everestu i dalším nepálským velehorám. Jako takové je i v odborných leteckých kruzích považováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě. Jeho dráha je totiž dlouhá pouhých 460 metrů a prudce se svažuje. Přistání je tu proveditelné jen z jednoho směru, poněvadž na druhé straně letiště se prudce zvedá svah hory. Důležitým faktorem, který pilotům ztěžuje práci, jsou v této oblasti i extrémní výkyvy v počasí. Není tedy divu, že nehody jsou v Lukle celkem časté.

A nešlo ani o první nehodu letounu L 410 na tomto letišti. Před třemi lety tam havaroval rovněž stroj společnosti Summit Air. Tehdy za špatné viditelnosti narazil do terénu těsně před začátkem dráhy, což stálo život dva ze tří členů posádky nákladního letu.

Závěr? Za nehodou nestála technická závada, ale lidský faktor. Vyšetřovatelé proto doporučili Nepálskému úřadu pro civilní letectví upravit požadovanou kvalifikaci a postupy pro předání řízení druhým pilotům u vzletů a přistání na letištích s krátkou drahou. Navrhli také přesunout heliport dále od ranveje. 

První model letounu L 410 Turbolet se od země v Kunovicích odlepil před půlstoletím, patří mezi legendy kunovické letecké produkce a vyrábí se dodnes. Elitní postavení na světové scéně si „čtyřistadesítka“ získala díky provozním vlastnostem, se kterými mimo jiné zabodovala také v Nepálu. Jde přitom o model, který je možné využívat jako leteckou ambulanci i jako luxusní letoun se salonní výbavou. 

Cestu k úspěchu L 410 ve světě vydláždil před více než padesáti lety šéfkonstruktér Miroslav Pešák. Podvozek letadla totiž předběhl svoji dobu už v roce 1969 – je zkonstruován tak, aby letadlo mohlo přistát všude kromě bažiny. Postupem času se samozřejmě průběžně inovovalo – celkem osmadvacetkrát. Kultivovaly se přitom zejména hlavní přednosti „čtyřistadesítky“: schopnosti přistát na velmi krátkých drahách a obstát v teplotních extrémech při +/- 50 °C. Za více než půlstoletí bylo vyrobeno téměř 1 300 letounů, z nichž přes 350 stále létá, nejvíc v Rusku. Setkat se s nimi však lze ve více než šedesáti zemích světa. 

Jak již bylo zmíněno, Letiště Tenzinga a Hillaryho, ve zkratce obecně známé také jako letiště Lukla, je považováno za nejextrémnější na světě. Leží u nepálského města Lukla v nadmořské výšce 2 860 metrů. Letiště má krátkou přistávací dráhu, na jejímž konci je skála. Při vzletu míří letadlo do prázdna a na konci dráhy je pod ním hluboký sráz. 

Až do roku 2014 zajišťovaly dopravu v těchto končinách stárnoucí stroje DHC-6 Twin Otter a Dornier 228. České letouny L 410 UVP-E20 tak byly po 40 letech prvními novými typy, které se na tento trh dostaly.